Březňáci a další ušatí

Jaro je v plném proudu. U nás na dvorku v sekci agro i zoo probíhá celá řada změn. Budujeme kurníky, bojujeme se slimáky, sázíme, sejeme, předpěstováváme, zkrátka se činíme na všech frontách. Kromě té zemědělské bohužel musíme většinu času věnovat práci a potom práci po práci, abychom měli z čeho platit hypotéku a složenky. Zahradě a hospodaření se věnujeme v minutách a hodinách, které přes den někde ukradneme a na blogování je času už vůbec málo. Děje se toho u nás ale hodně, tak doháníme dluh alespoň krátkou zprávou z našich králíkáren.

Nejmenší březňáčče

V lednu a únoru jsme zabili všechny dorostlé králíky, se kterými jsme nepočítali v této sezóně. Hodně jsme jich rozdali, protože nám přes všechnu snahu dosud není vlastní sedlácká chamtivost. Udělali jsme tak v kotcích místo na další vrhy, na které jsme se s příchodem března těšili. Březnoví králíci jsou nejkrásnější. Jednak jsou po zimě poslem nového života a tedy zdrojem radosti a bývají také zdraví a dobře přibývají.

Praotec Neurol In Memoriam

Bohužel jsem ale před sezónou musel zabít také našeho chovného samce, kterému jsme říkali Neurol. V mládí byl totiž hrozně lekavý a neposedný a tak dostal jméno, které mu s přibývajícím věkem už tolik nepasovalo, ale zůstalo. Z Neurola se postupně stal praotec našich králičích pokolení a kromě toho jej v jeho budoáru navštěvovaly i ramlice od souseda. Jen za loňskou sezónu tak Neurol zplodil asi desatero mladých. Plánoval jsem s ním připouštět i letos. V lednu se mu ale udělal nějaký zánět na hřbetu kožichu. Než čekat, jestli to rozchodí nebo ne, jsem se rozhodl ho zabít. Stažený a vykuchaný vážil 3,5 kg a jeho maso bylo tak mramorované tukem, jako jsem to ještě u žádného králíka neviděl.

Naše nejzkušenější matka krátce po porodu

Nového samce jsem získal od souseda. Vyměnil jsem ho za hnědého strakáče, kterého jsem u nás vyšlechtil z Neurola a české strakošky. I tento nový komunitní, přes plot podaný samec byl velmi pěkně rostlý a ukázal se jako velice šikovný skokan. V březnu mi dvě mé nejstarší samice porodily dvoje mladé. Úhyn v prvním týdnu byl minimální a nyní je třináct králíčat zralých na odstavení od matek. V dubnu jsem připouštěl znova a další mladé čekáme každým dnem. Kromě toho jsem byl ještě podarován březí samicí vídeňského stříbrného králíka.

Vídeňačka od pana Černého z Lažan

Králíkárny jsou již teď poměrně plné a přes brzy plánovanou redukci dorostlých podzimních králíků budu mít v létě co dělat, abych měl všechny králíky kam dát. Vždycky je ale k dispozici někdejší kadibudka, kterou už skoro tři roky nepoužíváme, neb už máme splachovací záchod, a také u ní upadly dveře. Ta se dá v případě potřeby poměrně rychle předělat až na tři kotce. Zatím na toto téma pouze vtipkujeme.

Velký a malý sourozenec, až se nechce věřit, že jsou z jednoho vrhu