Zase sklízíme

V červnu jsme příliš času na pole neměli. Sušili jsme seno, jeden víkend jsme strávili na svatbě kamarádky v Orlických horách, týden jsme u nás měli jinou návštěvu, do toho jsme se snažili využít nějaký čas na rekonstrukci našeho domu a potom všem odjela Jitka, expert na pletí, na týden k rodičům. Zahrada tak i přes vlnu veder postupně zarostla plevelem a dát ji do pořádku se podařilo až koncem července, kdy ovšem následovala další vedra a sucho. Přesto se nám podařilo leccos dopěstovat a sklidit.

Špenát, maliny, hrášek a jedna z našich tří okurek

Na zahradě jsme se i letos snažili na malé ploše o co největší druhovou pestrost. Na poli jsme měli od všeho sotva pár řádků. V průběhu července a srpna jsme za své úsilí byli postupně odměňování různými druhy ovoce a zeleniny, až na výjimky ale ničeho nebyla taková kvanta, aby to nešlo nějak zpracovat. U zeleniny to navíc není celkem žádný problém. Připravená rovnou na vaření putuje do mrazáku.

Opět ale platí, že zatím málo čeho vypěstujeme tolik, aby nám to stačilo na celý rok. Je ale velmi příjemné mít vlastní zeleninu alespoň v sezónně. Při její konzumaci si vzpomenete, jak vlastně mají jednotlivé druhy chutnat, i když třeba nevypadají tak vzhledně, jako zboží supermarketové. Naše domácí cibule pálí tak, že jednoho štípou oči, sotva se přinese do místnosti a na její loupání ledva pomyslí. Také mrkev, kterou jsem dnes chroupal, krásně voněla, což jsem skoro zapomněl, že je možné. Domácí věci zkrátka mají jinou chuť a evidentně to není nadsázka.

Zadní pole zhruba na konci června

Co se týče vlastního pěstování, podílí se na něm celá řada "faktorůch", jak mi říkal jeden starý zahrádkář ze sousední vesnice. Těmi negativními jsou škůdci a plevel. Ten nad námi na v červenci skutečně občas vyhrával. Částečně jsme tomu pomohli sami, když jsme na mulčování růžičkové kapusty, celeru a jahod použili místo slámy staré seno. To by samo o sobě nebylo, takový problém, kdyby se včas vytrhlo těch pár nežádoucích rostlinek a nanosila další vrstva mulče. Což jsme ovšem nestihli, a tak jsme si přímo na pole zasili celou louku. Jinak je ale mulčování výborná věc a chránilo plodiny na poli i během pozdějšího sucha.
Sucho nám také pomohlo v boji se slimáky. Velice nás ale letos trápily molice útočící na brokolice, kedlubny, kadeřávky a další šťavnatou zeleninu. V neposlední řadě si naše nesympatie vysloužili bělásci. Ukázalo se totiž, že i tři řádky zelí jsou dost velká monokultura na to, aby ji bělásci objevili. Ze zelí tedy nakonec skoro nic není, zato jsme zajistili přežití další generace těchto motýlů.

Takhle se larvy bělásků činí na zelí

Jinak se ale vcelku dařilo. Po jaru pokračovala v prvé řadě další sklizeň špenátu. Není ho moc, ale nějaké jídlo se z toho udělá. Řepu jsme jednotili již tak velkou, že se její bulvy daly rovněž sklidit. Brzy na to jsme ze země vytahali cibuli. Cibuli při plotu zdecimovaly husy, které cibulová nať přitahovala skrze plaňky. Nějak nám nedošlo, že až husy vyrostou, budou mít taky delší krky, a tak dva krajní řádky vzaly za své. Nakonec jsme tedy sklidili cibule asi tak na tři měsíce, ale i to se počítá. Na obědy si již vydobýváme vlastní brambory, opět jich není moc, ale to asi ani není potřeba. Na podzim koupíme pár pytlů krmných brambor a z těch si vybereme i pro nás. Kvůli suchu se o něco hůře daří fazolovým luskům, zato sklizeň hrášku dopadla nejlépe za poslední roky. Sklízeli jsme na třikrát a na mrazáku je asi kilo hrachu, spolu se spoustou malin, rybízu a jahod. 

Konečně pořádná rajčata, okurky komunitní - vyměněné se sousedy za mísu rajčat, uvařená a oloupaná červená řepa připravená k dalšímu zpracování

Zdaleka největším pěstitelským úspěchem letošního roku jsou ale rajčata. Konečně se nám podařilo, a určitě tomu pomohly tropy posledních dní, dopěstovat rajčata, kterých máme tolik, že je nestíháme jíst. Je to velká satisfakce po posledních dvou až třech letech, kdy rajčata pořád ne a ne dojít a dozrát a najednou byl podzim a na rajčatech plíseň. Tím se skončila druhá fáze naší sklizně. Na poli zůstalo pár hlávek zelí, pár bramborových keřů, které vyrostly samovolně na místech, kde jsme brambory pěstovali vloni a předloni. Čekáme, jestli dojdou papriky, očima hypnotizujeme pár mrkví a těšíme se, jak dopadne náš experiment s růžičkovou kapustou.

Letošní úroda není kdovíjaká, ale je stejně jako ta loňská velmi pestrá, dělá nám radost a díky vynaložené práci chutná dvakrát. Uvidíme, jestli nám to bude stačit, nebo jestli budeme po konci sezóny pole zase o kus rozšiřovat.

Skliďte dříve, než škůdci sklidí za vás