Hejha, husy

U nás na zahradě všechno bují a slibuje hezkou úrodu. Zároveň ale od začátku roku bojujeme se slimáky. Loni jsme notně užívali vanish, jenž jsme záhy překřtili na antislim, letos jsme ale tuto zbraň nasadit nemohli. Báli jsme se, aby granulky slimáčího zabijáka nelákaly naší dcerku. A tak jsme se rozhodli pořídit slimáčí predátory, indické běžce.

První den s housaty

Zbouchat ubikaci nebyl problém, starý prádelník se během hodiny změnil v boudu pro kačeny a nezbývalo, než se začátkem května vyrazit do Ředhoště, obce, která hostí každý víkend legendární zahrádkářské a chovatelské trhy, na něž se sjíždějí fanoušci drobného zemědělství od nás ze severu. Místní trhy mají ojedinělou až orientální atmosféru. Jako na bazaru na vás volají jednotliví prodejci, kteří vás loví hned po zaparkování auta. 

U kačenárny, ze které se stal husník

Chovatelé zde prodávají králíky, všechny možné druhy drůbeže, dá se tady ale pořídit i osel nebo prase. Každý chovatel nabízí více méně totéž, jde jen o to si vybrat druh, rasu nebo ráz a potom prodejce, od kterého zvířata vezmete. Náš požadavek po indických běžcích ale žádný z prodávajících nebyl schopen splnit. V Ředhošti seženete kuřice, kachny i husy, ale běžci k dostání kupodivu nebyli, ač se v poslední době jedná o stále populárnější druh.

Na pastvě

Rozhodně jsme ale nechtěli z vyhlášené Ředhoště odjet s prázdným kufrem. A tak byl plán s běžci rázem hozen za hlavu a rozhodli jsme se pro husy, neboť housata na místě prodávaná již byla dostatečně velká, aby nepotřebovala v noci přitápět. Na to stále ještě nejsme zařízeni. Prodávající nám o husách a svých zkušenostech s nimi v krátkosti pověděl to nejzásadnější a náležitě nám pogratuloval k naší volbě. Dále nám dal na výběr mezi husami bílými českými a husami landéskými, které mají po přepeření podobné zbarvení jako husa divoká. Rozhodli jsme se pro druhou volbu a vzali si tři divošky, u kterých jsme předpokládali, že pro méně nápadné zbarvení nebudou představovat takové lákadlo pro dravce.

Landéské krasavice na pastvě

Pro nastartování výkrmu jsme ještě koupili pytel granulí, který jsme v euforii z koupě hus nechali na stánku a museli jsme se pro něj po několika kilometrech vracet. Hned po příjezdu domů jsme se do hus oba zamilovali a obdivovali se jim. Už třítýdenní housata, která jsme pořídili, byla zvyklá na pastvu, byla klidná, společenská a zdravě zvědavá. První dva dny jsme je ještě drželi ve výběhu u králíků, ale hned potom jsme je začali pouštět na pastvu. Od té doby jsme přišli na to, že housata jsou zvířata takřka bezúdržbová a samostatná. Stačí husy ráno vyhnat na pastvu a večer zase zavřít. Důležité ale bylo oplotit pole, které by jinak husy sklidily předčasně.

Plot za odpoledne, recyklát co stodola dala, minimum měření a řezání

Kromě bezproblémové péče je třeba podotknout, že husy jsou ptáci nesmírně inteligentní, nejsou to žádní plašani, nýbrž tvorové rozvážní a klidní. Dobře od začátku reagovaly na nás i na našeho psa, jehož se nijak nebály a dnes už si dokážou náležitě vymoci jeho respekt. Husy také rozeznají svoje lidi, hned pochopí, když k nám někdo přijde na návštěvu, a že k nově příchozím si toho mohou dovolit více než k nám.

Na koupacím mole

Díky husám jsem se dozvěděl něco i o vlastní rodině. Když byl u nás na návštěvě můj táta, tak nad housaty vzpomínal, jak pasení hus patřilo mezi jeho dětské povinnosti, jako tomu ostatně bylo i u dalších kluků z vesnice. K dobrému přidal historku, jak se s dalšími kluky pokoušeli hejna promíchat, ale nikdy se jim to nepodařilo, na konci dne houser z každé chalupy zakejhal a husy se rozešly do svých domovů. Často mu také jeho matka, moje babička, na kterou se příliš nepamatuji, vyčinila, neboť husy už byly doma, když se můj malý tatík vracel ze svých dětských her.

Husákův  portrét

Podobně vzpomínala na husy ve svém dětství moje maminka. Každý rok jezdila na prázdniny za dědou na Moravu. Nad obcí bylo místo, kam se chodily pást husy. Večer, vzpomínala, najednou hejno hus začalo z kopce sestupovat dolů do vesnice. Hejno táhlo ulicí a tu se z něj oddělilo pár hus do jedné usedlosti, další věděly, že bydlí až o kus dál, a tak to šlo až byla každá husa u svého hospodáře, aniž by si ji musel někdo hlídat nebo si ptáka označit. Husa je zkrátka chytrý tvor s vynikajícím smyslem pro orientaci a jen tak se někde neztratí. Platí to o husách divokých, které létají mezi kontinenty i o těch, jejichž kejhání bývalo onehdy charakteristické i pro český venkov.

Naše husy velice dobře přibíraly a dnes jsou z nich statní ptáci. To z nich rázem činí z objektu lásky potenciální objekt porážky, tak už to zkrátka je. Ještě chvíli se ale veselé kejhání a šustící vzduch vířený křídly ptáků naší zahradou přeci jen ponese.