Holandská senoseč

Chov domácích hospodářských zvířat vyžaduje jednu zásadní komoditu, kterou je seno. Zpočátku, v dobách, kdy jsme měli pouze dvě samice, jsme ho až tolik nepotřebovali. Dnes už zkrmíme sena velká kvanta, a to zrovna nemáme prase, jež ho též nemálo spase. Potom je ještě rozdíl mezi situací máme seno a máme krásné seno. Naše letošní seno ale opravdu krásné je.

Holandská senoseč

Se začátky chovu králíků před nějakými třemi lety jsme přestali překotně sekat trávu a naučili jsme se dívat na to, jak tráva roste. Člověk si v hlavě tuto věc musí přenastavit a potom mu vzrostlá tráva na zahradě nevadí. Zpočátku jsme sekali trávu na seno pouze u nás a sušili jsme doslova po troškách. Letní seno tak bylo pryč většinou ještě na podzim a musel jsem vozit seno od rodičů, kde jsem ho pytloval na půdě a potom vozil našim zvířatům. Na chalupu k rodičům, kde je velká zahrada a tak se zde každý rok něco nasušilo, jsme to měli asi osmdesát kilometrů. Na konci minulého roku jsme dokonce museli seno dokupovat.

Pro další sezóny jsme se o pomoc obrátili na naše sousedy, jejichž zahrada je asi čtyřikrát větší jak ta naše. Jsou z Holandska a do Čech jezdí párkrát do roka vždy na několik týdnů. Aby při každém návratu nenašli na pozemcích zarostlou džungli, sekám u nich trávníky. Největší plochu za stodolou ale prakticky neužívají, a tak jsme se domluvili, že ji mohu nechat zarůst a nasušit si z ní seno. Jako bonus jsem od sousedů byl vybaven hráběmi holandské provenience, které mají dvoumetrovou násadu, vůči které není vlastní nástroj kolmo, nýbrž šikmo. Zvláštní technologie umožňuje větší záběr při otáčení sena.

Holandské hraběnky

Loni jsme sousedovu zahradu po uklizení otavy poctivě sekali a vyhrabovali, aby tam nezůstala stará zetlelá tráva, která snižuje jakost sena. Výsledkem byla nádherná louka plná kvítí, která měla na začátku června takřka metrovou trávu. Až jsme se báli, jestli si s ní sousedova sekačka poradí, jedná se ale o silný stroj, který porost kosil více méně bez problémů. Jedinou nesnází je, že těžká bubnová sekačka za léta sekání vytvořila v této části zahrady mělké koleje, které pozemek devalvují a sušící se tráva se náročněji vyhrabuje a otáčí. To je také důvod, proč po těchto velkých sečích pozemek ještě srovnáváme malou sekačkou, kterou jezdíme kolmo na předchozí směr sekání. Sousedova zahrada se tak pomalu rovná a nám se každé další hrabání zjednodušuje.

Metrová tráva

První otáčení bylo očistcem, na konci kterého přišel déšť a nenakupkované seno zmoklo. Bylo ale posečeno teprve den, a tak to nebyla až taková škoda. Někteří chovatelé nakonec tvrdí, že správné seno má alespoň jednou zmoknout, že je to dobré pro jeho konzervaci. Nevím, nakolik to je skutečnost nebo pověra, jíž se utěšují ti, kterým seno zmoklo. V dalších dnech již ale nepršelo, naopak slunce pralo tak, jak jsme to potřebovali. V poledne jsme otáčeli, neb seno schne na hrábích, jak říká moje maminka, večer kupkovali a potom zmožení jeli skočit do rybníka, kde jsme ze sebe smývali senný prach.

Nakupkováno

Po čtyřech dnech jsme seno začali uklízet, což byla neskutečná robota. Bylo ho obrovské množství, ale mezi námi a sousedy nejsou žádná vrata, a tak jsme museli vše shrabat až k plotu, tam seno přehodit přes plaňky. Do zakrývací plachty jsem dal kupku sena, kterou jsem si následně hodil na záda a musel jí donést do stodoly. Zde jsem balík sena, pořád v bezpečnostních pantoflích, vynesl po štaflích na patýrko a teprve zde naše úsilí končilo. První polovinu jsem uklízel prakticky sám, neboť si naše dcera, když nás již několikátý den viděla jít s hráběmi k sousedům, postavila hlavu a Jitka se jí musela věnovat. Se zbytkem mi pomohly holky z rodiny, které na onen víkend přijely pomoci betonovat a úklid sena je zastihl jako bonus.

Bál bych se počítat, kolik to bylo fůr, rozbolela by mě záda

Senoseč je namáhavá práce s nejistým výsledkem do poslední chvíle, člověk v jednom kuse kouká na oblohu, za obracením a kupkováním utíká od jiné práce, zkrátka se na úkor sena musí všechny další činnosti doma přibrzdit. Navíc velký balík sena se dá koupit i za tři stovky. Když jsem to loni Jitce řekl, tak na mě nepochopitelně koukala s nevyřčenou otázkou, proč se tu tak dřeme, místo abychom koupili dva velké balíky, které nám na sezónu stačí. Marně jsem jí vysvětloval, že mít vlastní seno je radost.

Letos na to možná už přišla. S každým dalším otáčením se na mě smála víc a možná že pochopila, že mít vlastní seno je paráda. To přeci jenom dodá člověku pocit alespoň částečné nezávislosti. Když se povede seno tak jako letos, tak to jednoho dovede i k sladkému přemítání o tom, že se letos nemusí povést otava. Hlavně však vím, že vlastní krásné zeleňoučké seno mi bude dělat radost při každém krmení po celou následující zimu. 

Otava bude čajíček