V nemoci i ve zdraví

Dnes je Velikonoční pondělí a stejně jak z mrtvých vstal Pán Kristus, tak i já už jsem s probouzejícím se jarem odhodil klacky, jak jsem říkal berlím. Začal jsem se pomalu cítit dost fit na práci venku. Byly to ale velmi zajímavé tři měsíce. Asi bychom to těžko zvládli bez pomoci mé maminky, která se k nám na tři měsíce nastěhovala a starala se o Dorotku a také o mě. Jitka nás musela držet nad hladinou a chodit dál do práce a od konce ledna jsme Dorotku začali dávat na dopoledne do školky.

Říkají mu petrklíč - jaro, vítej!

Během mého ležícího období, což bylo hlavně prvních šest týdnů, jsem měl dost času na melouchy, které jsem si přibral k mateřské a u kterých vlastně začínaly hořet termíny. Tím pádem jsem období léčení dost využil. A ještě z jednoho důvodu to bylo zajímavé a pozitivní. Těžko se vám po třicítce, kdy už máte vlastní rodinu, poštěstí, že se o Vás tři měsíce stará vlastní matka. U nás to byl takřka jediné řešení mého obratlového incidentu. Často nám volali příbuzní, jestli se nehádáme, ale my jsme to kupodivu zvládali velice harmonicky. Cítil jsem se jako malý kluk, když jsem byl nemocný a maminka mi k posteli nosila čaj. Teď to mělo navíc tu dimenzi, že jsme po večerech pili víno a když přišla z krámu, tak zahlásila: „Koupila jsem ti papírky.“

Maminka třídí suť před domem

O hospodářství se starala hlavně ona. Krmila prase i králíky, štípala dřevo, na zahradě do poslední větvičky zpracovala pokácenou třešeň a hledala si práci, kde jen mohla (a že jí tu je). Prase občas vykydala nějaká návštěva. Kamarád Tomáš si ale naše prase oblíbil natolik, že nám po prvním kydání řekl, ať už si na to nikoho jiného nehledáme a pravidelně k nám jezdil na prasoterapii.

Po šesti týdnech jsem měl v Praze kontrolu. Řekli mi, že instrumentace drží a rána se hojí dobře, tak ať pomalu pokračuji. Jako bonus mi povolili sednout si k jídlu. To už se ale začalo všechno obracet a začal jsem občas trochu pracovat i venku. 

Na staveništi budoucího dřevníku

Za další tři týdny jsem už ani nevěděl, kde jsem berle nechal. Chodil jsem po zahradě takovým houpavým námořnickým krokem a když jsme šli s maminkou ráno od zvířat, potom, co odvezla Dorotku do školky, tak jsme se hecli a začali rozebírat hromadu suti před domem. Několik týdnů jsme přesívali a třídili, následně došlo i na kopání pískovcových štuků usazených do země a jejich reinstalaci do konceptu budoucího dřevníku. Musel na nás být skvělý pohled, Byli jsme parta důchodkyně a kripl, dělali jsme pomalu jako mravenečci a večer jsme byli unavení jako psi.

Kvalitní hnůj, slovy klasika, kdo z vás to má

Asi před týdnem jsem byl na kontrole, kde mi řekli, že je to tak nějak v pořádku, stanovili mi další kontrolu za tři měsíce a do té doby mám rehabilitovat. Začal jsem tedy chodit do bazénu a ještě mě něco čeká, ale mezitím už kydám, lehce kopu, trochu vozím hnůj na záhony, pomalounku, jak to jde a s nesmírným vděkem k těm, co mě dali dohromady a potom doma podporovali.

Vstříc nové sezóně