Promeškané agrotechnické lhůty

Rok 2013 pro nás byl speciální. Uprostřed krásného léta se nám narodila dcera. Vše, co jsme do té doby pro svou společnou budoucnost dělali, najednou dostalo ještě silnější impuls. Naše motivace vyprodukovat si vlastní obživu ještě vzrostla. Přišlo nám, že pro dítě musí být štěstí, když vidí, jak rostliny na zahradě plodí, zvířata se rodí a přibývají. Věříme, že ho to naučí si vážit jídla a v neposlední řadě jej podobný život povede k nesobeckosti. Už teď naše dítko ví, že zvířata se musí každý den krmit a samo přitom aktivně pomáhá či spíše chce pomáhat.

 Se začínajícím jarem jsme na zahradě ještě stíhali

Zahrada ale v tomto roce nepatřila k našim hlavním úkolům. V domě jsme již měli hotovou koupelnu a záchod, ale kuchyně byla pořád teprve na půl cesty k pohodlnému používání a taktéž místnost, ve které jsme měli nově ve třech trávit zimu, měla dosud okopané omítky. Stále se krátící očekávání potomka nás nutilo špinit se v tomto roce více od malty jak od hlíny.

Přesto jsme vedle počínající zoovýroby projevili nějaké úsilí i na našem políčku. Zaprvé jsme je zvětšili. Oddrnili jsme několik metrů mezi záhonem z loňského roku a starými jahodami. Poučeni z náročnosti zalévání za stodolou z minulého roku jsme se rozhodli dát na zadní zahradu pouze pár brambor, několik řádků cibule, kořenovou zeleninu a hrách. Rajčata a papriky jsme dali do různých obskurních nádob a do staré plechové vany, které jsme naplněné hlínou rozmístili po přední zahradě. Nemuseli jsme tak chodit daleko s konvemi s vodou, kterou čerpáme ze sklepní studánky.

Přípravy na permakulturní pastvu pro slimáky, ničeho jiného jsme na místě fóliáku v roce 2013 nedocílili

Já jsem se více věnoval chovu, moje žena se stále rostoucím břichem se snažila plet, což ke konci těhotenství dělala vleže. Pole pomalu zarůstalo a chřadlo, bohužel nebylo moc času s tím něco dělat. Občas se půda prokypřila tříprsťákem, ale to bylo spíše pro dobrý pocit. Přesto jsme nakonec něco sklidili, ale opravdu toho nebylo moc.

Mezi naše úspěchy patřila cibule, kterou se nám podařilo zásobit takřka na půl roku, což bylo překvapivé a příjemné. Pěstovali jsme převážně klasickou žlutou, která nám šla lépe, a potom červenou, které jsme říkali buržoustská. Humorná byla sklizeň brambor. Neměli jsme pravda nejlepší sadbu, věřili jsme ale v zákonitost, která praví, že blbý sedlák má největší brambory. To se bohužel nestalo, zasázeli jsme bedýnku a bedýnku jsme sklidili, stoprocentní sklizeň. Konečný chudý dojem ze zadní zahrady korunuje hrneček hrachu, ze kterého byla jedna hubená polévka.

Práce na zahradě musela ustoupit jinému projektu

O rajčatech na přední zahradě ani nemluvě, o paprikách už vůbec. Jednoduše řečeno jsme se v druhé sezóně našeho zemědělčení dočkali agrofiaska, přinejmenším v rostlinné výrobě.

Celkový dojem naštěstí opět obstaralo to, co plodí samo. Tak jsme měli na zimu dost jablek a ořechů. Náš mrazák byl z poloviny naplněn rybízem, na jehož zpracování nebyl v létě čas, poněvadž jsme museli rodit dceru. Čímž se vracím k tomu, že přes neúrodu na poli se jednalo o rok šťastný a plodný.

V roce 2013 jsme byli hlavně agrozedníky