Vychytávky za 0 K

Člověk by rád jenom sázel a sklízel, bez přestání valil v onom produkčním koloběhu, na jehož konci je doma vyprodukované jídlo, ale nic není tak jednoduché. Hospodaření obnáší, jak jsme zjistili, spoustu vedlejších prací, které mohou hospodářovo holé dílo obohatit, pozdvihnout a zdokonalit nebo prostě hospodáři zjednodušit práci či zkulturnit jeho prostředí. Spousta vychytávek a kutilských výrobků se dá pořídit za nula korun a ještě se u toho uklidí. Zde je krátký přehled toho, co lze vyrobit, aneb odpověď na otázku co děláte, když zrovna nic neděláte.

Zima byla mírná a tak před jarem vznikl za nula korun postavený plot

Po počátečních úspěších s chovem králíků nám bylo jasné, že je třeba v živočišných produktech dosáhnout větší pestrosti. Bylo tedy třeba postavit vzadu u králíkáren plot, za kterým by se mohla prohánět drůbež. Zima 2013/14 byla velmi mírná, ani zem nebyla promrzlá a proto se daly dělat různé terénní práce. Rozhodl jsem se vyrábět z toho, co se najde. Při stavbě plotu jsem použil několik hubených dřevěných štanglí, které jsem zapustil do země. Potom jsem chodil celý měsíc s kočárkem na proutky, z nichž jsme následně vypletli plot, za který by se ani naši předci nemuseli stydět. Plot je až překvapivě pevný. Po první sezóně seschnutím trochu prořídl, stačilo pruty srazit víc k sobě a zbytek zase doplést.

Plot jako z minulého století

Oba dva poměrně často zapomínáme na své svátky a narozeniny a v slavnostní den nemáme pro druhého žádný dárek. V tu chvíli se uchylujeme k osvědčenému a dárek pro druhého vyrobíme. Když jsem měl na jaře svátek, začala mi žena vyrábět z kamenů, kterých u nás je, kam se jenom kopne, chodníček před králíkárnami, abych se tam za dešťů nebořil do bláta a neklouzal. Nemohl jsem všechno nechat na ní, tak jsem jí brzy začal pomáhat, kopal jsem a vozil kameny, finální puzzle bylo ale výlučně její prací. Je to jako cokoliv spolu děláme, jsem tahoun, ale do konce a do krásy vše udělá ona.

Jakoby tam ten chodníček byl odjakživa

V dárcích jsem se ale zastínit nechat nechtěl. A tak jsem brzy po tom k MDŽ manželce daroval nový záhon na přední zahradě, aby se nemuselo chodit tak daleko se zálivkou. Vybral jsem jeden z nejslunnějších koutů zahrady a ze starých cihel záhon na sucho sestavil. Než jsem na něj dal odpočatou hlínu z kompostu, navozil jsem na dno pár koleček králičího hnoje. V uplynulé sezóně jsme zde vypěstovali krásné brokolice, nějaká rajčata, celerové natě a letošním kuchyňským hitem se staly rovněž fazolové lusky. Pro příští rok plánujeme rozšířit tento typ záhonů. Je praktický a díky tomu, že je na vyšší úrovni než zem, se k němu při práci není třeba tolik ohýbat.

Na jaro připravený záhon

Dalšími oblíbenými výrobky jsou ubikace pro naše zvířata. Taky tyto stavby vznikají takřka za cenu spojovacího materiálu. Ve stodole se nějaké ty trámky a prkna najdou. Po opravě střechy na domu nám zbyly nějaké latě a tašky. Dostatek prken poskytla také kůlna. Zboural jsem jí na jaře radši sám, jinak by hrozilo, že ji zboří další zima. Ze zrecyklovaného materiálu vznikla bouda pro krůty, které jsme se chystali v rámci zpestření chovu pořídit. 

Krůtí bouda z někdejší kůlny

Zahradu lze bez koruny zkrášlit mnoha dalšími způsoby. Jeden je zaručeně zadarmo a zároveň nabízí nevšední dřinu. Jde o kopání pařezů, kterých je u nás po nesčetných křovích a náletech stále dost. Krásná příležitost k otestování sil a morální výdrže. Výborné je to zejména po kocovině. Ta už je ale dnes přeci jenom méně častá než za studií. Proto ke kopání pařezů přistupuji s pokorou i zanícením, zenem i naštvaností. Ideální je střídat jednotlivé, na konci se vždy dostaví zadostiučinění.

Další vykopaný pařez lísky, zde už ho heverujeme pomocí špalků ven ze vzniklého kráteru