První sezóna

Přistěhovali jsme se v září 2011. Zahradu jsme posekali a uklidili, s kácením stromů jsme byli opatrní. Zpočátku jsme totiž mysleli, že jsou na odpis skoro všechny. Pokud ne, rostou příliš blízko střech, které by mohly ohrožovat. Na radu souseda jsme ale s kácením posečkali a pořádně se rozhodli, co nám vadí a co na zahradě chceme. Udělali jsme dobře. V dalších letech jsme mohli pročesávat zahradu s větším rozmyslem a rozumem.

Jablka z koženáče, jsou výborná k uskladnění, dnes část z nich skrmujeme

Nakonec jsme stromů pokáceli opravdové minimum a to trvá dodneška. Čekáme až opravdu na nic nebudou, do té doby můžou dále tvořit větrolam proti větrům, které se sbírají na jezeďáckém lánu za plotem a nemilosrdně bijí do stodoly. Když mají dobrý rok, tak staré ovocné stromy plodí překvapivě hodně ovoce. Zadaří-li se, vykotlaná zdivočelá hrušeň dá vynikající hrušky, starý koženáč je pravidelným zdrojem zimních jablek a v neposlední řadě nám dva ořešáky dávají dostatek ořechů pro nás i pro takřka každou návštěvu, která za námi přijede.

Sladké hrušky lákají všechny možné druhy hmyzu

První zimu se toho u nás moc dělat nedalo. Hlavně se přebíral nepořádek ve stodole, ze kterého bylo vyřezáváno na otop. První zimu jsme strávili ve dvou místnůstkách, ve kterých skoro pořád hučela kamna. Na druhou stranu nebyla první zima až tak tvrdá. Dalo se během ní přemítat, jak naložíme s naší zahradou dál.

Na nějaké zemědělčení jsme tehdy nemysleli. Vše přišlo postupně samo. Na začátku všeho byl starý fóliák, který se válel rozdělen na několik kusů ve stodole. Po výměně několika latí se dal sestavit, což jsme hned s prvním jarním sluncem udělali. Dovnitř jsme později nasázeli saláty a kedlubny. V trávě jsme taktéž nalezli staré jahody, které jsme vysvobodili. Nadšeni z  proměny zarostlého pozemku v malé zemědělství jsme přiryli kousek pole, které jsme potom s každým dalším rokem zvětšovali.

Fóliák, který se ukázal příliš tmavým

Vložené úsilí ale nebylo docela marné

Saláty se nám dařily, kedlubny o něco méně. Poté jsme do fóliáku dali sazenice rajčat a paprik. Obojí jsme dali i na záhon vedle skleníku a přidali k tomu cukety a dýni. To bylo kromě několika dalších léčivek a bylinek celé naše hospodářství. Jeho zvětšení jsme ale zatím neplánovali. Byli jsme pořád vegetariáni a pořád jenom sami dva, tak jsme chovatelství nepředpokládali a dále se věnovali agroexperimentům.

Takhle vypadala zadní zahrada během prvního jara

Rajčata ve fóliáku ale příliš dobře nešla, s paprikami to bylo ještě horší. Venku vypadaly rostliny o poznání lépe, ale i tak měly problém dozrát. Poučením tedy bylo spíše pěstovat rané odrůdy, které se sklidí dříve, než se do nich pustí plísně. Také fóliák jsme se rozhodli zrušit. Fólie na něj použitá nepropouštěla moc světla a navíc střechu skleníku začala nadzvedávat docela jiná plodina, v jejímž pěstování jsme již takoví zelenáči nebyli. Nejdříve jsme tedy odstranili střechu fóliáku a v další sezóně už nestál ani fóliák sám.

Do období první sezóny na výminku spadá taky naše svatba, kterou jsme měli na zahradě. Základy naší pěstitelské výroby sloužily svatebčanům za kulisy k fotografování. Dosud jsme nevěděli, že za další rok k nám na dvůr přibudou zvířata a taktéž jsme nevěděli, že se o první ratolest rozhojníme také my dva. 

Pitoreskní letní odpoledne na zahradě