Bez chleba nejde jíst

Tento příspěvek nabízí jisté odbočení od dosud nastíněných témat, jejichž dějištěm byl náš dvůr. Odvádí nás v místě i čase do doby, která vzala venkovským lidem dřinu, ale též jim odebrala část jejich hrdosti a dosavadního způsobu života. Představte si v uších budovatelskou píseň Rozkvetlý den, jež začíná slovy Bez chleba nejde jíst a nahlédněte do poloviny 50. let, do období vrcholné kolektivizace venkova, do časů, které rázně, otázkou je, zda-li definitivně, poznamenaly tvář české krajiny.

Prostředkem k tomuto exkurzu budiž plakáty, na které jsem narazil při pořádání různých materiálů v práci. Nemohl jsem odolat a nepodělit se o některé z klenotů zde. Snad za to nebudu nikde poháněn k zodpovědnosti.

Plakát ze srpna 1957, spoluautorem je Adolf Born

 Plakát výše burcuje k budování socialistické vesnice. Hlavním motivem je kombajn žnoucí obilí, nad ním je předvyplněný formulář telegramu oznamujícího, že 50 procent půdy již obdělávají JZD a státní statky. Plakát dále vyzývá k zakládání dalších družstev. Plakáty z těchto let měly nezřídka výbornou výtvarnou úroveň. Spoluautorem tohoto je známý ilustrátor Adolf Born. Jeho rukopis je zde patrný.

Pomozte okopat a vyjednotit, 1956

O rok mladší plakát z roku 1956 mobilizuje pracovní síly. V této době se ocitla mnohá čerstvě založená družstva ve značných ekonomických problémech. Taktéž s hospodařením ve velkém nebylo mnoho zkušeností. Nedostatek lidí na sjednocených lánech vykrývali brigádníci, k jejichž náboru mohutně svolávala i dobová propaganda. Tento plakát vyzývá ženy k pomoci s okopáním a vyjednocením řepy.

Plakát z provenience Ministerstva výkupu, červen 1954

Poválečný trh s potravinami se podařilo stabilizovat až v roce 1953, kdy byl zrušen přídělový systém. Družstva i dosud soukromě hospodařící rolníci museli k výživě republiky přispívat povinnými dodávkami zemědělských produktů. Sedlácká logika samozřejmě upřednostňovala odevzdávání nižší jakosti a ponechávání si vyšší pro vlastní potřebu. I to si brala na paškál propaganda, která na tomto plakátu apelovala na vysokou jakost v dodávkách masa.

Ministerstvo zemědělství, prosinec 1953

Ne všechny dobové plakáty byly prvoplánové a bez hlubšího informačního potenciálu pro samotné rolníky. Naopak byly některé zaměřené na osvětu a vzdělávání zemědělské populace. Jejich autory, podobně v tomto případě, byli renomovaní zemědělští odborníci. Tématem plakátu je osvěta ohledně pěstování brambor. Jsou zde nastíněny kroky od zorání pole až po povinné dodávky a uskladnění brambor. Důraz je kladen na několikeré proorání, jež zvýší celkový výnos. Plakát je doprovozen ilustracemi, na kterých jsou znázorněny správné postupy.

Po vzoru těch nejlepších, vyznamenaní zemědělci, duben 1957

Zemědělec v socialismu neměl být pouze upachtěný pacholek, s holinkami od hnoje 365 dní v roce. Režim byl dělnicko rolnický a snažil se povznést a oblažit duši lidu dělného. Stávalo se tak prostřednictvím ocenění v rámci pracovního kolektivu. Obyčejným jednotlivcům bylo rázem nabízeno místo v novinových článcích, poukazy k rekreaci. Nezřídka se stávali prostí zaměstnanci JZD a státních statků nositeli státních vyznamenání, která byla předávána v honosných prostorách na zemědělských kongresech. Fotografická koláž z vyznamenávání pracovníků v zemědělství je tématem plakátu výše. Vyznamenaní jsou podáváni jako vzor, k čemuž odkazuje i titul na plakátu. Dále je uvedena citace z projevu Antonína Zápotockého.

Pěstujte kukuřici, dnes jako v lednu 1958

 Plakát výše v duchu odborné osvěty agituje pro pěstování kukuřice, coby významného krmiva. Důležitosti této plodiny pro výkrm si jsou dnes vědomi už jenom malí guerillový zemědělci jako já, kteří každoročně paběrkují na poli. Velcí sedláci již celé nadrcené pole i se stonky vozí rovnou do bioplynek.

Unikátní svědectví o kolektivizaci ve Vrchovanech, 1961

Naprosto výjimečnou záležitostí je velkoformátový barevný komiks, který je s velkou dávkou naivity leč autentičnosti namalovaný na tvrdém papíru. Komiks má za téma rolníky z usedlosti, kterou si po válce obsadili, ale dosud se nechtějí zapojit do kolektivního úsilí a své individuální cíle kladou nad ty společné. Jsou zde osočováni z rozkrádání krmiva a kuřat z traktorové stanice ve vedlejší obci, vysmívány jsou jejich výmluvy při odvádění dodávek, snaha simulovat nemoc. I jejich kráva utekla a radši sama našla azyl ve vesnickém JZD. Sérii kreslených výjevů s dialogy dominuje nápis v horní části plakátu a po jeho pravém lemu: „Kouzelná obec, kde se mléko mění v silon, vejce, drůbež a obilí v kožichy a elektrické produkty.“

Chovatelský den v Novém Boru 1967, prasátka v horní části na originálu nejsou, jsou to hračky dcery

 Závěrečný plakát zve na výstavu plemenného skotu ve Sloupu v Čechách. Bohužel to bylo už v roce 1967. Proto nezbývá, než se místo pohledem na krávy s pozadím sloupských pískovců pokochat alespoň krásou plakátu. Ať jste, kde jste, ten býk se na vás pořád kouká. Grafici a výtvarníci let minulých, bez ohledu na to, jakých témat se zhostili, dokázali docílit oproti dnešní době prakticky na koleni plakátů, jež jsou skoro uměleckými díly.