Přistěhovali jsme se v září 2011. Zahradu jsme posekali
a uklidili, s kácením stromů jsme byli opatrní. Zpočátku jsme totiž
mysleli, že jsou na odpis skoro všechny. Pokud ne, rostou příliš blízko střech,
které by mohly ohrožovat. Na radu souseda jsme ale s kácením posečkali a
pořádně se rozhodli, co nám vadí a co na zahradě chceme. Udělali jsme dobře. V dalších
letech jsme mohli pročesávat zahradu s větším rozmyslem a rozumem.
Jablka z koženáče, jsou výborná k uskladnění, dnes část z nich skrmujeme |
Nakonec jsme stromů pokáceli opravdové minimum a to trvá
dodneška. Čekáme až opravdu na nic nebudou, do té doby můžou dále tvořit
větrolam proti větrům, které se sbírají na jezeďáckém lánu za plotem a
nemilosrdně bijí do stodoly. Když mají dobrý rok, tak staré ovocné stromy plodí
překvapivě hodně ovoce. Zadaří-li se, vykotlaná zdivočelá hrušeň dá vynikající
hrušky, starý koženáč je pravidelným zdrojem zimních jablek a v neposlední
řadě nám dva ořešáky dávají dostatek ořechů pro nás i pro takřka každou
návštěvu, která za námi přijede.
Sladké hrušky lákají všechny možné druhy hmyzu |
První zimu se toho u nás moc dělat nedalo. Hlavně se
přebíral nepořádek ve stodole, ze kterého bylo vyřezáváno na otop. První zimu
jsme strávili ve dvou místnůstkách, ve kterých skoro pořád hučela kamna. Na
druhou stranu nebyla první zima až tak tvrdá. Dalo se během ní přemítat, jak
naložíme s naší zahradou dál.
Na nějaké zemědělčení jsme tehdy nemysleli. Vše přišlo
postupně samo. Na začátku všeho byl starý fóliák, který se válel rozdělen na
několik kusů ve stodole. Po výměně několika latí se dal sestavit, což jsme hned
s prvním jarním sluncem udělali. Dovnitř jsme později nasázeli saláty a
kedlubny. V trávě jsme taktéž nalezli staré jahody, které jsme vysvobodili. Nadšeni z proměny zarostlého pozemku v malé zemědělství
jsme přiryli kousek pole, které jsme potom s každým dalším rokem
zvětšovali.
Fóliák, který se ukázal příliš tmavým |
Vložené úsilí ale nebylo docela marné |
Saláty se nám dařily, kedlubny o něco méně. Poté jsme do
fóliáku dali sazenice rajčat a paprik. Obojí jsme dali i na záhon vedle
skleníku a přidali k tomu cukety a dýni. To bylo kromě několika dalších
léčivek a bylinek celé naše hospodářství. Jeho zvětšení jsme ale zatím
neplánovali. Byli jsme pořád vegetariáni a pořád jenom sami dva, tak jsme chovatelství nepředpokládali a dále se věnovali agroexperimentům.
Takhle vypadala zadní zahrada během prvního jara |
Rajčata ve fóliáku ale příliš dobře nešla, s paprikami
to bylo ještě horší. Venku vypadaly rostliny o poznání lépe, ale i tak měly
problém dozrát. Poučením tedy bylo spíše pěstovat rané odrůdy, které se sklidí
dříve, než se do nich pustí plísně. Také fóliák jsme se rozhodli zrušit. Fólie
na něj použitá nepropouštěla moc světla a navíc střechu skleníku začala
nadzvedávat docela jiná plodina, v jejímž pěstování jsme již takoví
zelenáči nebyli. Nejdříve jsme tedy odstranili střechu fóliáku a v další
sezóně už nestál ani fóliák sám.
Do období první sezóny na výminku spadá taky naše svatba,
kterou jsme měli na zahradě. Základy naší pěstitelské výroby sloužily
svatebčanům za kulisy k fotografování. Dosud jsme nevěděli, že za další
rok k nám na dvůr přibudou zvířata a taktéž jsme nevěděli, že se o první
ratolest rozhojníme také my dva.
Pitoreskní letní odpoledne na zahradě |
1 komentář:
LONG LIVE GANJA!!!
Okomentovat