2000 hitů, agroblogging a čtenářská komunita

Na náš rodinný blog o společném úsilí věnovaném malému zemědělčení nedávno klikl dvou tisící návštěvník. Byly jsme za překonání tohoto čísla velmi rádi, i když je nám jasné, že na nás pravidelně chodí jen pár lidí, kteří společně toto číslo utvořili. I tak je ale dosažení 2000 úhozů o myš s cílem prohlédnout si náš blog milým číslem, které může vést i ke kontemplaci nad našimi činnostmi i na způsobu, jakým o nich dáváme vědět.

2000

Zase sklízíme

V červnu jsme příliš času na pole neměli. Sušili jsme seno, jeden víkend jsme strávili na svatbě kamarádky v Orlických horách, týden jsme u nás měli jinou návštěvu, do toho jsme se snažili využít nějaký čas na rekonstrukci našeho domu a potom všem odjela Jitka, expert na pletí, na týden k rodičům. Zahrada tak i přes vlnu veder postupně zarostla plevelem a dát ji do pořádku se podařilo až koncem července, kdy ovšem následovala další vedra a sucho. Přesto se nám podařilo leccos dopěstovat a sklidit.

Špenát, maliny, hrášek a jedna z našich tří okurek

Mánička je krocan

Drůbeži jsme se začali věnovat poprvé v loňském roce. Pořídili jsme dvě krůty a z výsledku jsme byli nadšení. Krůty snědly všechny zbytky a odřezky, které jsme vyprodukovali, a na podzim z nich bylo tolik masa, že z toho naše malá rodina vystačila pomalu na půl roku. Už proto jsme se rozhodli letos pořídit krůty zase. Vzali jsme jich ale jednou tolik.

Krůty s oblibou korzují po hnoji

Holandská senoseč

Chov domácích hospodářských zvířat vyžaduje jednu zásadní komoditu, kterou je seno. Zpočátku, v dobách, kdy jsme měli pouze dvě samice, jsme ho až tolik nepotřebovali. Dnes už zkrmíme sena velká kvanta, a to zrovna nemáme prase, jež ho též nemálo spase. Potom je ještě rozdíl mezi situací máme seno a máme krásné seno. Naše letošní seno ale opravdu krásné je.

Holandská senoseč

Hejha, husy

U nás na zahradě všechno bují a slibuje hezkou úrodu. Zároveň ale od začátku roku bojujeme se slimáky. Loni jsme notně užívali vanish, jenž jsme záhy překřtili na antislim, letos jsme ale tuto zbraň nasadit nemohli. Báli jsme se, aby granulky slimáčího zabijáka nelákaly naší dcerku. A tak jsme se rozhodli pořídit slimáčí predátory, indické běžce.

První den s housaty

Sázíme, sklízíme

Od března, kdy nás počasí pustilo na pole, se podoba záhonků a políčka za stodolou značně změnila. Na začátku bylo ale hnojení a rytí toho, co se na podzim nestihlo, předpěstovávání sazenic, úprava a rozšiřování záhonů a hlavně osevní plán.

Bez osevního plánu by to nešlo

Zabíjačka

Když jsme opustili vegetariánství, snažili jsme se, aby maximum masa, které jíme, pocházelo z domácího, ještě lépe z našeho chovu. Zvíře, které člověk zabíjí v domácích podmínkách, odchází nepoměrně rychleji než zvířata ve velkochovech. Jeho cesta z ubikace pod nůž trvá několik vteřin, nejdéle minut. Nedá se to srovnat s transportem na jatky, kde s ním následně nakládají lidé, kteří se o ně nestarali, na místě páchnoucím krví, nahánějícím hrůzu i tomu hloupému hovádku.

Jitrnice, co dodat.

Březňáci a další ušatí

Jaro je v plném proudu. U nás na dvorku v sekci agro i zoo probíhá celá řada změn. Budujeme kurníky, bojujeme se slimáky, sázíme, sejeme, předpěstováváme, zkrátka se činíme na všech frontách. Kromě té zemědělské bohužel musíme většinu času věnovat práci a potom práci po práci, abychom měli z čeho platit hypotéku a složenky. Zahradě a hospodaření se věnujeme v minutách a hodinách, které přes den někde ukradneme a na blogování je času už vůbec málo. Děje se toho u nás ale hodně, tak doháníme dluh alespoň krátkou zprávou z našich králíkáren.

Nejmenší březňáčče

Prase 28. října

Ve vyprávění o našich chovatelských zkušenostech jsme dlužni ještě jeden příběh, a sice ten prasečí. Když jsem postavil přístřešek pro krůty a ohradu k němu, měl jsem pocit, že dílo je dost pevné i na prase. K jeho chování jsme se ale nechystali. Zdálo se nám to již za hranicemi toho, nač stačíme a co na zahradě chceme.

Desetikilová sviňka Soudružka zaplnila místo po krůtách

Reflexe na startu sezóny

Měsíc březen se nachýlil ke konci, ranní mlhy ještě mají tendenci namrzat, ale jinak je jasné, že je další zahrádkářská sezóna za dveřmi. Při té příležitosti se nabízí zhodnotit tu předcházející. Na jaře 2014 jsme se po předcházejícím nepříliš úspěšném roce rozhodli dát do polností se vší vervou.

Vepředu vznikl nový záhon, na zadní zahradě jsme o kousek zvětšili záhon, kterému s nadsázkou říkáme pole. Obojí jsme navíc mohli poprvé řádně pohnojit vlastním králičím hnojem, který není nijak zvlášť agresivní a dá se používat i v ne až tak odleželém stadiu.

Kromě nového záhonu vznikla na jaře na zahradě také chatrč z vrbového proutí

Free Tibet

Nejsem příliš velkým fanouškem veřejného politizování. Vzděláním jsem historik a pracoval jsem dva roky v hospodě. Vyslechl jsem tedy příliš politologicko-historických debat na to, aby mě ještě bavilo nějak veřejně do diskuze vstupovat nebo se snad dokonce angažovat. Dnes se ale stalo něco, co snad bylo symbolické a donutilo mě to vrátit se o deset i patnáct let zpět, do doby, kdy měl člověk potřebu a čas vymezovat se i vůči násilí, které se nedělo jemu samotnému, do časů aktivismu.

Free Tibet

Bez chleba nejde jíst

Tento příspěvek nabízí jisté odbočení od dosud nastíněných témat, jejichž dějištěm byl náš dvůr. Odvádí nás v místě i čase do doby, která vzala venkovským lidem dřinu, ale též jim odebrala část jejich hrdosti a dosavadního způsobu života. Představte si v uších budovatelskou píseň Rozkvetlý den, jež začíná slovy Bez chleba nejde jíst a nahlédněte do poloviny 50. let, do období vrcholné kolektivizace venkova, do časů, které rázně, otázkou je, zda-li definitivně, poznamenaly tvář české krajiny.

Prostředkem k tomuto exkurzu budiž plakáty, na které jsem narazil při pořádání různých materiálů v práci. Nemohl jsem odolat a nepodělit se o některé z klenotů zde. Snad za to nebudu nikde poháněn k zodpovědnosti.

Plakát ze srpna 1957, spoluautorem je Adolf Born

Chov krůt, boj s fobií

Když jsme za sebou měli první sezónu chovu králíků, naplnilo nás to jistým optimismem ohledně našich chovatelských dovedností a chtěli jsme zkusit něco dalšího. Pohled na spokojená zvířata, která přibírají přirozeně a bez stresu, nakonec dává větší uspokojení z konečného produktu. S tím jsme se dali na chov krůt.

Krůty v novém domově

Vychytávky za 0 K

Člověk by rád jenom sázel a sklízel, bez přestání valil v onom produkčním koloběhu, na jehož konci je doma vyprodukované jídlo, ale nic není tak jednoduché. Hospodaření obnáší, jak jsme zjistili, spoustu vedlejších prací, které mohou hospodářovo holé dílo obohatit, pozdvihnout a zdokonalit nebo prostě hospodáři zjednodušit práci či zkulturnit jeho prostředí. Spousta vychytávek a kutilských výrobků se dá pořídit za nula korun a ještě se u toho uklidí. Zde je krátký přehled toho, co lze vyrobit, aneb odpověď na otázku co děláte, když zrovna nic neděláte.

Zima byla mírná a tak před jarem vznikl za nula korun postavený plot

Promeškané agrotechnické lhůty

Rok 2013 pro nás byl speciální. Uprostřed krásného léta se nám narodila dcera. Vše, co jsme do té doby pro svou společnou budoucnost dělali, najednou dostalo ještě silnější impuls. Naše motivace vyprodukovat si vlastní obživu ještě vzrostla. Přišlo nám, že pro dítě musí být štěstí, když vidí, jak rostliny na zahradě plodí, zvířata se rodí a přibývají. Věříme, že ho to naučí si vážit jídla a v neposlední řadě jej podobný život povede k nesobeckosti. Už teď naše dítko ví, že zvířata se musí každý den krmit a samo přitom aktivně pomáhá či spíše chce pomáhat.

 Se začínajícím jarem jsme na zahradě ještě stíhali

Jak dupou králíci

Český venkov s oblibou řeší lingvistické otázky, které s sebou přináší chov v různých oblastech. Chovatelé jsou nejednou dotazováni, jestli chovají „králiky“ nebo „králici“, jestli mají „králikárnu“ nebo „králičárnu“. Jednoho člověka jsem na otázku, jestli se králíci pěstují nebo chovají, slyšel odpovědět, že on králíky drží. A to jsme jenom u jednoho druhu a neřešíme třeba drůbeží dilemata typu krůty versus moráci. Já se na tomto poli necítím odborníkem, a proto se z podobných polemik radši stahuji.

Takhle nějak vypadá africký kutil v praxi, zde ovšem při výrobě přebalovacího stolku

Začátky chovu aneb krize vegetariánství

Když jsme se poznali, byli jsme oba již nějaký čas vegetariáni. V našem prostředí byl tento přístup ke stravování poměrně rozšířený a studentskými priváty se linula vůně sojáše, čočky, všemožných placiček a takzvaných Buddhových šlehů, což bylo to, co se našlo v lednici a co se na pánvi proměnilo v univerzální sladkou či pikantní omáčku. Výlety pak byly obligátně spojeny s expedičním smažákem, na jehož konzumaci jsme posléze byli takovými odborníky, až to našim žaludkům nemohlo být milé.

Darmožrouti v Shipu od začátku fascinovali Duňu

První sezóna

Přistěhovali jsme se v září 2011. Zahradu jsme posekali a uklidili, s kácením stromů jsme byli opatrní. Zpočátku jsme totiž mysleli, že jsou na odpis skoro všechny. Pokud ne, rostou příliš blízko střech, které by mohly ohrožovat. Na radu souseda jsme ale s kácením posečkali a pořádně se rozhodli, co nám vadí a co na zahradě chceme. Udělali jsme dobře. V dalších letech jsme mohli pročesávat zahradu s větším rozmyslem a rozumem.

Jablka z koženáče, jsou výborná k uskladnění, dnes část z nich skrmujeme